Harry Potter Koukolik


NOVINKY KNIHY FILMY SOUNDTRACKY VIDEO FAN ZONE                    

Příběh jedné čarodějky



Všechno má svůj smysl aneb Životní příběh jedné čarodějky


Napsala: Amelie Miranda Dolores Bewitchová


Narodila jsem se před 130-ti lety v Anglii v malé osadě Harridan poblíž nádherného jezera Winderlake. Ti bystřejší si velice dobře spočítali, že jsem na světě již od roku 1880. Je to už vážně dávno. Ani se člověku nechce vzpomínat. Bohužel rok co rok, vždy v den všech svatých, si musím připomenout, že už tu straším celou věčnost.

Má rodina patřila mezi ty, jež se pyšní čistou krví, tedy neposkvrněnou kouzelnickou linií. Má matka Morganacia Mordredová i přesto patřila k ušlechtilým čarodějkám velmi vybraného vkusu. Byla tichá ale rázná, občas až možná přehnaně pedantská. Její hlavní starostí se stala péče o náš dům, což brala vždy velmi vážně. Z každého komnaty našeho starodávného sídla dýchala tajemná minulost celého rodu Mordredů. Matka byla hrdá na rodinu svého manžela a úzkostlivě střežila všechny jejich poklady a tajemství, od starobylého nábytku, přes rozsáhlou knihovnu, ale hlavní péči věnovala rodovému portrétu, na němž uprostřed majestátně stál můj otec … .

Můj otec, Federix Mordred, byl velký snílek a pošetilý optimista. Nechtěl uvěřit, že by zlo dokázalo zaslepit jiné kouzelníky natolik, aby se dopouštěli krutostí, dokud se nedostal na ministerstvo kouzel. Protože vynikal v obranných kouzlech, byl zařazen do oddělení na potírání kouzelnického zločinu. Organizoval činnost všech bystrozorů a brzy se přesvědčil, že zlo může mít opravdu krutou a temnou tvář. Vracel se domů vážný, ale i tak neztrácel víru. Za to jsem ho vždy obdivovala.

Rodiče se obávali odhalení mudlů, proto schovali náš dům pod plášť mnoha ochranných kouzel. Od malička mi kladli na srdce, jak je důležité chránit tajemství kouzelnického světa před obyčejnými smrtelníky. K mé radosti se jim nepříčila společnost kouzelníků nečisté krve. Tak nás často navštěvoval Imperiu Paradis, uznávaný profesor starodávných magií na vyhlášené škole čar a kouzel v Brackwicku.

Profesor Paradis u mě rozpoznal nadání pro nápravná kouzla. Slovo dalo slovo a rodiče mě zapsali na vysněný Brackwick. Tam mě pod svou ochranou držel pan profesor Paradis, který dal mému studiu magie jasný směr. Když jsem školu dokončila, věděla jsem přesně, kam zamířím.

Mé kroky vedly do kanceláře Útvaru pro nápravu nevydařených kouzel, kde jsem rozhodně mohla uplatnit svou aprobaci v oboru kouzelnických nehod a katastrof. Naše oddělení se věnovalo kouzelnickým nehodám, jejichž následkem byla ve většině případů nějaká přírodní katastrofa.

A tak jsem poznala nejúžasnějšího čaroděje mého života. Robbes Beriwell, přezdívaný FireBolt, byl mocný kouzelník a Pán ohně. Plameny poslouchaly jeho vůli bez vyjímky. Mr. Beriwell pracoval pro naše oddělení jako odborný poradce. Vážila jsem si jeho rad a stali se z nás dobří přátelé.

Jednou nás odveleli do Tinderlandu v Severním Irsku. Došlo tam k megalitické ohňové pohromě a místní mágové si něvěděli rady. Vše ještě zhoršovalo strašlivé sucho, které se díky ztrátě dešťů šířilo jako mor a sužovalo, jak kouzelníky, tak i mudlovské rodiny.

Ohňové peklo řádilo a my jsme věděli, že vypořádat se s ním nebude snadné. Mr. Beriwell, Robbe, jak jsem ho důvěrně oslovovala, zkoušel všemožná kouzla, aby zhoubný živel zkrotil. Tentokrát se proti němu zpykla snad celá příroda. Vzdušné víry roztrousily oheň po celé oblasti a smrtelná hrozba se stávala krutou realitou. Už se zdálo, že obyvatelé Tinderlandu tragickému osudu neuniknou, když Robbe sebral poslední síly a vtáhnul mocnou ohňovou sílu do sebe. Kouzelnou silou táhl sirné plameny blíž a blíž. Najednou se ozvala strašlivá rána a oheň zhasl. Mého přítele však tento kousek natolik vyčerpal, že zhasl spolu s ohňovým živlem. Na jeho nehybné tváři zářil spokojený výraz vítězství a já pochopila, že jeho čas se naplnil.

Mnozí z vás jsou jistě zvědaví na pana Bewitche, jehož jméno jsem po svatbě převzala. Tak tedy, Rolland Bewitch se podílel na informovanosti kouzelnického společenství. Pracoval pro čarovný žurnál "Daily balance". Protože nepodléhali žádné tiskové cenzuře, směli neskrývaně psát a diskutovat o všech problémech v kouzelnickém světě i mimo něj. Líbilo se mi, s jakou energií se Rolland vrhal do každého nového tématu. Brzy začal velice úzce spolupracovat s mým otcem a celým oddělením na potírání kouzelnického zločinu. Poukazoval na zvěrstva, kterých se dopouštěli někteří kouzelníci na mudlovském světě.
Můj obdiv k Rollandově odvaze a zapálenosti pro věc stále rostl, až vyústil v čistou lásku. Také já, jak se zdálo, jsem nebyla Rollandovi lhostejná, a tak jsme spojili své životy už jednou pro vždy.

Naše další kroky se však neměly propůjčit k něčemu tak jednoduchému jako je rodina. Osud za nás rozhodl jinak … a my jsme statečně čelili výzvě. Zbytek života jsme zasvětili boji proti černé magii a ochraně nevědomých mudlů.

V poslední době se snažím pokračovat a bojovat dál sama. Manžel padl v souboji, který se zapsal do kouzelnické historie, s obávaným mágem Gellertem Racketem, když se mu snažil zabránit v pokračování v jeho hrůzných experimentech s temnou magií smrti. Ke spokojenosti Ministerstva kouzel se Rollandovi před skonem povedlo zničit Gellerta i jeho temné síly.

Abych uctila památku všech statečných kouzelníků bojujících na straně dobra, převzala jsem funkci svého otce a snažím se usilovně pokračovat v jeho i manželově odkazu s mnoha věrnými a oddanými stoupenci dobra a jasné budoucnosti. A dokud mi síly budou stačit, nepovolím až do samého konce … .




Imperiu Paradis, 1897:

Aby člověk mohl žít se ctí , musí se rvát, bít a nevzdávat, začínat a začínat,
prohrávat ale neustoupit, věčně zápasit. Vždyť boj nikdy nekončí … .


Neznámý kouzelník:

Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou. Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život!

 



Pro soutěž Honba za viteály na webu http://harrypotter-fan-club.blog.cz/  psáno by Mikky, leden 2010